Ivan Krivosudský (* 1. března 1927, Bratislava - † 4. prosinec 2010, Trnava) byl slovenský herec.

Ivan Krivosudský se narodil 1. března 1927 v Bratislavě, kde také vyrůstal a strávil své dětství. A právě už během dětství se zvykl před kamarády a spolužáky ukazovat a předvádět, co ho předurčilo na hereckou dráhu. Na střední školu chodil do Nových Zámků, kde navštěvoval Gymnázium Janka Krále. Zde nezůstal své pověsti nic dlužen a naplno projevil svůj zájem o herectví. Vytvořil dokonce pro své spolužáky studentskou operu, kde vymyslel příběh a gro opery tvořily známé písně s nově vytvořeného texty. Během mládí rovněž hrával s ochotníků divadlo a dokonce i pro ně psal texty. Po skončení střední školy začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Komenského, ale toto studium ukončil předčasně v roce 1948. Rozhodl se pro dráhu herce a v roce 1951 absolvoval studium herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě.

Od roku 1949 byl členem činohry Nové scény a od roku 1951 i filmovým hercem. Během svého života ztvárnil mnoho postav, ale většinou to byly role menší nebo sekundujúce tím hlavním. Jeho postavy měly převážně komediální či tragikomický charakter, ale i přesto bylo herectví Ivan Krivosudský nepřehlédnutelné, nakolik se svých postav zhostil vždy na vysoké úrovni a vložil do nich i kus svého přirozeného optimismu, kterým byl význačný i ve svém osobním životě. Z divadelních představení si ho mohou někteří pamatovat jako Lapihubu ze hry Revizor, voňavky z Gela Sebechlebský, Padrón Toniho z pomlouvaček či Dr. Chomoutu ze hry Když jubilant pláče. Z filmu je tu další plejáda postav; Ďuro Sršeň (Lazy se pohnuly, 1951), skladník Cyrila Kvasnička (Čert nespí, 1956), Gabriel (Mistr kat, 1966), Hanuliak (Hřích Kateřiny Padychovej, 1973), kouzelník Bellini (Léto s Katkou, 1975), pošťák Nehřeš ( červené víno, 1976), zahradník (Sůl nad zlato, 1982), hospodský (Neboj se, 1988), dědeček Vendelín (Duchové, 1997). No kromě divadla a filmu častokrát účinkoval iv televizi v zábavných pořadech a dabingu.

Z osobního života Ivan Krivosudský lze prozradit, že i přes jeho životnímu optimismu a úsměvu na tváři prožil mnoho nepříjemných událostí. Jednou z prvních byla smrt jeho první manželky Jaroslavy, která umřela na rakovinu a se kterou měl dva syny, Dušana a Petra. Další byla smrt chodkyně, kterou srazil v roce 2005 ve Svatém Jure. Z této nehody se nestihl ani pořádně otřást a přišla další rána osudu, když si v roce 2008 sáhl na život jeho nejstarší syn Dušan. V témže roce nakonec po těžké nemoci zemřela i jeho nevěsta, Petrova manželka. Rok na to došlo k nepříjemnému rozvodu s jeho druhou manželkou Annou, kterou si bral jako 69-letý a měl s ní ve svém pozdním věku syna Miška. Tohoto syna však soud po rozvodu svěřil do péče Ivanové švagrové, protože Anna na tom v dané době nebyla dobře po psychické stránce a on sám by se v tomto věku o syna nedokázal plnohodnotně postarat. Po těchto událostech se uchýlil na svou chatu pod Pezinská Babou, kde ho jeho blízcí zvykli pravidelně navštěvovat. No ani tam nenašel klid nakolik mu o pár měsíců diagnostikovali rakovinu jícnu, jejíž nakonec po půl roční léčbě podlehl.