Zdá se to tak prosté: lhát se nemá. Nikdy a nikomu. Ani dítěti, ani milence, ani pacientovi. Mluv pravdu, piš pravdu, hlásej pravdu. Jenomže co když ta pravda může bolet? Co když ublíží? Nebo co když náš protějšek k té pravdě prostě ještě nedozrál? Protože i to je možné. Jakými slovy například – tváří tvář zvídavým desetiletým očím – vysvětlit, k čemu že se používá ta podivná věcička, která nápadně připomíná mikrofon a válí se mamince pod postelí? V každodenním životě je situací, kdy to jednoho nutí zalhat – nebo alespoň neříct plnou pravdu – víc než dost. A ani takový ostřílený kozák, jakým nepochybně po letech praxe doktor Brown je, nedokáže vždycky najít tu správnou míru. Jak to potom chtít od těch, kteří se v životě mají ještě hodně, hodně co učit.