Jsou různé druhy fobií a žádná není příjemná. Mnoho z nich se ale člověk silou vůle naučí překonávat, s mnohými se naučí žít. I když taková hrůza z pavouků, hadů či z uzavřených prostor dokáže jednomu řádně znepříjemnit život. Když se ale u chirurga zčista jasna objeví fobie na krev, není to nepříjemnost, je to průšvih. Průšvih přímo kardinální. A znamená to jedno: konec úspěšné londýnské kariéry, ne-li konec lékařské praxe vůbec. Doktor Martin Ellingham se ovšem s medicínou rozhodně rozloučit nechce. Jenže zůstat tam, kde tolik let úspěšně působil, kde mu všechno bude připomínat jeho nenávratně ztracenou minulost, to také nejde. Naštěstí je tu ještě venkov, na kterém se nějaký ten lékař uplatní vždycky. Třeba takový Portwenn, kam kdysi coby dítě jezdil na prázdniny. Tam by určitě novým doktorem nepohrdli. Kdyby ovšem Martin věděl, co jej v jeho novém působišti čeká, s čím vším se tam bude muset potýkat a jak složité bude sžívání s místními poměry, asi by si tenhle nápad ještě pořádně rozmyslel. Naštěstí si to ani on, ani obyvatelé toho líného rybářského městečka nedokážou představit.