Otec Vládi Karase se stěhuje do sousední vesnice, aby tu dokončil sjednanou stavbu domku. Jak se ukáže, není to tak docela pravda. Rodiče se rozcházejí, ale to zatím Vláďa neví.

Příjezd rodičů přinese Klárce zklamání. Maminka odjíždí na dlouhodobý zájezd, Klárka musí zůstat u babičky a chodit tu do školy. Vláďa cítí, že mezi maminkou a otcem není něco v pořádku...

Vláďovi chybí táta a podvědomě cítí, že mu maminka něco tají. Rozhovor, který náhodně vyslechne, potvrdí jeho nejhorší obavy. Rodiče se rozvedli a otec se odstěhoval do Loukova ke své nové ženě.

Začal nový školní rok a Vláďovým spolužákem se stává Zdeněk, kterého otec adoptoval. Jeho žal nad „zradou“ táty dovrší ještě to, že po vyučování odváží Zdeňka na motorce, na které s ním jezdíval on.

Mezi Zdeňkem a Vláďou je trvalé napětí. Učitel zadává dětem úkol, aby nakreslili obrázek s nejhezčím zážitkem z prázdnin. Zdeněk namaluje svatbu své matky s Vláďovým tátou a s výkresem má úspěch.

Učitelova žena Alena vyčte manželovi, že vystavil na nástěnce Zdeňkův výkres a snaží se ho přimět, aby pochopil, v jakém rozpoložení je Vláďa, který přišel o milovaného, uctívaného otce...

Zdeněk a kluci z Loukova nepřestávají provokovat. Včela, kterou Zdeněk hodil Vláďovi za krk, je impulzem pro učitele, aby zasáhl.

Vláďa se začíná sbližovat s Ondrou a jeho kamarádi na koňáka žárlí. Při odpoledním paběrkování dojde znovu ke střetu s loukovickou partou, která Vláďovi ukradne košík nasbíraných ryb.

Vláďa se Zdeňkem jsou už opravdoví bratři, Vláďova maminka chalupu neprodala, děda Karas si bude brát Klárčinu a Vojtíškovu babičku a Klárka se definitivně stěhuje do Prahy k rodičům.