Evropa roku 1914 byla kontinentem v napětí a navíc dobře vyzbrojeným. Když je dědic rakouského trůnu zavražděn v Sarajevu, nabere systém aliancí nevítaný směr.

Evropský konflikt přerostl ve světovou válku. Do boje vstupují Řecko a Bulharsko, Japonsko a Osmanská říše. Bitvy zuří v Evropě, Africe, u Falklandských ostrovů a v Pacifiku.

Bitevní písně z počátků války ustoupily výkřikům bolesti, počet zraněných denně stoupá a lékaři a zdravotní sestry pracují v podmínkách, na které nebyli připraveni.

Miliony žen jsou nuceny snášet roky odloučení od svých synů a manželů. Muži v zákopech se musí soustředit na zabíjení a ničí si své životy a zdraví.

Rok 1916 se stal rokem nejstrašnějších bitev - válka sama jako by ožila. Válčící země krvácejí, ale mírová dohoda se zdá vojenským velitelům nepředstavitelná.

V první historicky světové válce vznikla nová fráze: „domácí fronta". Bitva se nevedla pouze v zákopech, ale také v továrnách, na polích a ve školách.

Válka sama je nyní nepřítelem. Vojáci už nechtějí bezdůvodně obětovat své životy. V létě a na podzim roku 1917 vypukne povstání.

Na jaře roku 1918 zahájila německá říše největší ofenzívu od začátku války, ale vyčerpání Němců bylo příliš velké a materiální převaha spojenců příliš ohromující.