Celé to jaro pětačtyřicátého roku bylo už zcela naplněno nadějemi na blížící se konec války. Jeho atmosféra povzbudivě zasáhla i všechny hrdiny z Bagounovy ulice, která se nyní měla konečně dočkat svého překřtění na ulici Mikuláše z Husi. Mladý pan domácí vyvěšuje červenomodrobílou vlajku. Jenže zbývá překonat ještě poslední překážky na cestě ke svobodě, osvědčit naposled svou statečnost. A tak vlajka putuje honem znovu do skrýše.

V prvním dílu se seznamují diváci se všemi obyvateli domu v Bagounově ulici. Soumarovu trafiku stěhují úřední orgány do hloubi ulice a v noci zas orgány zcela neúřední zpátky na roh. V rodině domácího Nerudného narůstá konflikt mezi otcem a syny, které pojmenoval podle hrdinů Iliady. Nezdárnému synu Patroklovi hrozí vydědění. Nejmladší Paris se zamiloval do trafikantské dcery Růženy a tatínek mu to zakazuje. Poznáváme rodinu domovnice Anděly Hrachové, v níž se tatínkové čas od času střídají – už jich bylo osm. Martin Hrach už tiše rezignoval. Seznamujeme se s hospodskou partou pivních politiků v místní hospodě. Představují se malíři Ehrlich se svými kýči a komunista Dlask s kubismem. Eduard Drvota sní své plány o velkém povoznictví a nevšímá si, že jeho dcera Majka tráví příliš mnoho času v promítací kabině kina Ilusion. Je rok 1936, stahují se politická mračna.

Jako je hospoda U čerta místem, kde se obyvatelé našeho domu scházejí na kus řeči, je místní bio Ilusion zdrojem filmových zpráv z celého světa. Úryvky z tehdejších týdeníků dávají dobrou možnost začlenit ty „malé“ všední a osobní příhody do hrozících konfliktů „velkého“ světa. Je totiž září 1938, německý fašismus stále drzeji dotírá na naši republiku, v níž vládnoucí buržoazie má přirozeně největší starost právě jen o svůj majetek. A z malých českých lidí našeho příběhu se najednou, bez ohledu na dřívější různice a sousedské nesváry, stávají vlastenci. Někteří upřímně, jiní s trochu falešným halasným efektem. Ale hrozba fašistického nebezpečí nemůže udusit přirozenou lidskou touhu po životě a po lásce. Bio Ilusion je zároveň místem, kde takové city vznikají a sílí, což podstatně mění rodinnou situaci např. u Drvotů. Do nového života se vrhá i Anděla Hrachová…

Třetí díl nám znamenitě vykreslí několik svým postavením i charakterem naprosto protikladných obyvatel žižkovského činžáku. Především pana domácího Nerudného. Má jistě zájem především na svém kontu a na zajištění své nezdárné, morálně naprosto rozvrácené rodiny, ale uchoval si v duši i velký stesk po krajině svého mládí. Mladý Přemek Tvaroh, syn krejčího, odjíždí tajně na východ, protože už nechce nečinně přihlížet, ale bojovat. Válka se rozhořela a prudce zasáhla všechny obyvatele činžáku v Bagounově ulici. Jedni chtějí zapomenout, druzí si vrývají do paměti každý její den…

Žižkovský činžák žije dál v denních starostech, ale všechno v něm je zahaleno smutným tajemstvím a napjatou atmosférou. V bytě správcové domu Anděly Hrachové se najednou po letech objeví Ludvík. Její Martin v něm poznává otce a my nejstatečnějšího člověka ze všech. V každé hodině, v každé minutě podstupuje krajně náročnou zkoušku svého charakteru a takové zkoušce jsou tu vystaveni i další lidé. Zavírat oči před skutečností nebo se zatím někam schovat a v zátiší přežít prostě nelze, člověk musí osvědčit své pravé kvality. Paris Nerudný si bere Růženu Soumarovou. Martin Hrach se zamiloval do Pipiny Ulčové a s pomocí kakaa si pořídil umělou tuberkulozu, aby se vyhnul nasazení do Říše. Martinův otec Ludvík, pronásledovaný gestapem, našel úkryt v domovnickém bytě Anděly Hrachové. A Martin se nakonec kvůli Pipině přihlásil do Říše dobrovolně. Konec fašismu se blíží…

Přetočený poslední díl seriálu, doplněný o bojové revoluční scény (a s novými herci: Bohumil Švarc, Josef Čáp, Dana Syslová, Viktor Preiss, František Hanus, Vlastimil Hašek, Otto Lackovič a Jan Přeučil) a bez předčasně zemřelého Jana Libíčka. Po roce 1989 však tato verze odvysílána nebyla.