Vánoce roku 1937 prožili otec (S. Zindulka) i dcera (Ž. Fuchsová) smutně. Ne však na dlouho! „Nic ty se neboj! Na tragickej život já jsem pes!“. Tímto okřídleným úslovím vstupuje do rodiny bývalá lázeňská kuchařka A. Urbanová (H. Růžičková), bodrá a upřímná ženská košaté postavy s něžným a citlivým srdcem. Děvčátku, které přijala za vlastní, a také jejímu otci, svému životnímu druhovi, jinak poštovnímu zřízenci sice subtilního vzrůstu, leč rozměrného a statečného ducha, Josefu Pumplmě. Je toho opravdu třeba, neboť se píší léta 1937–1939 a nad Evropou se stahují mračna válečná a v místě, kde rodina žije, se ocelové kleště nacismu snaží zardousit už tak okleštěnou republiku a vyrvat jí to nejcennější – domov. A tak donuceni opustit domovinu v severomoravském pohraničí, odjíždějí hrdinové seriálu posledním vlakem z Frývaldova, vlakem, pro nějž už není návratu…

V prvním dílu jsme se seznámili s malou Věrkou (Ž. Fuchsová) a jejím tatínkem (S. Zindulka) z pohraničního severomoravského městečka. Národnostní napětí tu narostlo do hrozivých rozměrů. Do života rodiny zasáhla tragická událost – smrt Věrčiny maminky. Vánoce roku 1937 tak prožili otec i dcera smutně… Ne však na dlouho! Hned v druhé epizodě vstupuje razantně do děje seriálu bývalá kuchařka Anna Urbanová (H. Růžičková). Po krátkých námluvách se s ní tatínek dokonce ožení. A to je záchrana pro celou rodinu! Ta praktická žena si ví rady i v těch nejobtížnějších situacích a svým zjevem i energickým vystupováním dokáže zvládnout i noční řádění henleinovců. Při obsazování pohraničí hitlerovskými vojsky prchá tatínek s poštovní pokladnou a malá Věrka se pod ochrannými křídly Anny stěhuje z pohraničí. Uprchlíci najdou nový domov v Brně u starých tatínkových rodičů.

Nový domov najde rodina (H. Růžičková, S. Zindulka a Ž. Fuchsová) v Brně u starých tatínkových rodičů (E. Svobodová a V. Hlavatý). Tatínek tu má i mnoho přátel z mládí, žijí tu i jeho sestry s rodinami. Zakřiknutá teta Amálka (Š. Štambergová) má manžela, poněmčeného Prišvingera (K. Linc), kterému tatínek s flétnistou Vémolou (F. Husák) začerní bílé punčochy – symbol tradičního i nového němectví. Ale přichází 15. březen a zakrátko vtrhnou hitlerovské armády i do Brna. Okupace tvrdě doléhá na obyvatele města. Anna Urbanová se však snaží chudou rodinu uživit zásobovacími výlety k příbuzným na venkov.

V Brně Věrka (Ž. Fuchsová) s hrůzou zjistí, že tu jako voják slouží holičský výrostek Sepp (V. Javorský) z jejich pohraničního městečka. Ten si na Věrku počká a ublíží jejímu kocourkovi. Od této chvíle žije dívka v neustálých obavách ze Seppa. Dovede ji rozptýlit jen hluchoněmý strýček František (V. Bedrna). Ten se bohužel také stane první Seppovou obětí, když u něj při domovní prohlídce najde gestapo zakázanou literaturu, kterou strýc distribuuje. Umírá i dědeček a babička a tatínek (S. Zindulka) je propuštěn z pošty, pracuje pak v pekárně svého přítele z mládí. Věrka (T. Brodská) mezitím dokončila povinnou školní docházku…

Válka končí, přichází osvobození. Pro Věrku (T. Brodská) je poznamenáno smrtí tety Amálky, která uniká z hanby a ponížení, do něhož uvrhl celou rodinu její kolaborantský muž, skokem z okna. Věrka se ještě jednou setkává se Seppem (V. Javorský), který pro ni představuje ztělesnění nacismu a jenž se ji pokouší donutit k tomu, aby mu pomohla k útěku. Holičský pomocník, stejně jako další vyznavači nacismu a kolaboranti, však neuniknou spravedlivému trestu…