První díl začíná podezřelým smradem. A protože jsme v kriminálce, za smradem pravděpodobně bude mrtvola. – A ejhle: je! A kdyby mrtvoly jen jedna, ony jsou hned dvě: Adolfa Zemana a jeho psa. Okolnosti nasvědčují tomu, že byla spáchána vražda, pečlivě ustlaná postel ukazuje na ženskou ruku...

Ve svém krámku je objeven zavražděný zlatník, a rada Vacátko moudře soudí, že je to „případ, kterej se moc špatně dělá, protože je málo podezřelejch okolností, o něž by se člověk mohl opřít.“ Pánové z mordparty ale mají kliku, protože nedaleko je soudní budova, a v ní mladý soudní auskultant, který se občas trochu poflakuje, trochu lelkuje a trochu čučí z okna, takže viděl, kterak z krámku vybíhají dva muži: malý a velký – ale ten malý je hodně malý, a ten velký zas hodně velký...

Jaro je v rozpuku, všechno chce žít, ale na jedné z pražských ulic se stižen náhlou nevolností zhroutí muž středních let. Laborant v nemocnici laborant ovšem zjistí, že to nebylo jarem, ale že v těle pacienta se nachází olovo. Žádná mozková mrtvice, dlouhodobá otrava. A navíc to není jen tak ledaskdo, ale sám velký sekční šéf z ministerstva!

V řídkém lese blízko řeky byla nalezena mrtvá dívka. Měla rozhozené ruce, jako by chtěla někoho obejmout, a její tvář byla spíše udivená než rozhořčená. Nebohá švadlenka nebyla ani znásilněna, ani okradena a vyšetřování kromě několika domněnek nezjistilo téměř nic. Zakrátko je objevena nedaleko další oběť: houbaře...

Problémy s dětmi se nevyhýbají ani policejním úředníkům. Pan Bouše dostal obsílku s upozorněním, že jeho syn nevalně prospívá v jazyce latinském a prohlídka pokoje nezdárného potomka odhalila příčinu - tábornickou příručku mezi učebnicemi. Ale všechno se může hodit, a záliba mladého Boušeho dokonce i při vyšetřování vraždy...

Ti nejmazanější podvodníci a defraudanti nikdy zbytečně nespěchají. Po dlouhou dobu, někdy celé roky budují pověst seriózních, poctivých lidí, aby v nejpříhodnějším okamžiku zneužili důvěry svých obětí a poté elegantně zmizeli s nezanedbatelnou sumičkou v kapse. Jenže, jak říkává rada Vacátko, přísloví, že kdo šetří, má za tři, nemusí přinášet jenom zisk. A tak nakonec skončil zcela nečekaně příběh, který začal téměř anekdoticky: jak se tak na schodech potkali pan Stein od firmy Fuchs a pan Kavan od firmy Riemer.

Téměř nepsaným pravidlem bývá, že ty zdánlivě nejsložitější kriminalistické případy mají nakonec jednoduché až banální řešení. Také okolnosti smrti paní Winterové se na začátku vymykaly běžné policejní praxi, a situaci navíc zkomplikovala balistická expertiza. Při vyšetřování se pak začínají objevovat mnohé další zajímavé okolnosti a indicie, a s nimi plejáda zajímavých figur, od tajemného Turka, až po boxerského šampióna, o trpaslíkovi nemluvě.

Při řešení sporů nejlepším rádcem alkohol. Jinak by také po zbytečné hádce tří nezaměstnaných kamarádů nezůstal jeden z nich ležet bezvládně na zemi. Ti zbývající kumpáni zdánlivě vystřízliví a začnou přemýšlet, jak ze zapeklité situace ven. Usoudí, že nejdůležitější bude zbavit se mrtvoly...

Novopečený detektivní penzista Mrázek si původně případ násilné smrti osamělé ženy z venkovského domku vlastně vybral jen pro ukrácení dlouhé chvíle. Zajel si na místo činu, pohovořil se sousedy a k velkému překvapení získal nová svědectví. Jeden nevyřešený případ, který bývá noční můrou kriminalistů, se podařilo inspektorovi na penzi nakonec přece jen dokončit.