Byl to tehdy jeden z největších šoků naší populární hudby, po čtrnácti nepřetržitých vítězstvích Karla Gotta v anketě Zlatý slavík mu tuhle nejprestižnější hudební cenu Československa vyfouknul plachý brýlatý outsider, zpěvák Miro Žbirka z Bratislavy. Psal se rok 1982, Meky zažíval svou vlastní beatlemánii, psal hity, které žijí doteď. Mimo reflektory měl za sebou už řadu bolesti, před sebou měl dlouhou cestu plnou zvratů až k natáčení ve vyhlášených studiích Abbey Road. Co všechno potkalo Mekyho Žbirku od chvíle, kdy poprvé vzal do ruky kytaru, až do momentu, kdy svůj život odhalil filmařům?

The film tells about complete dedication to music, about faith in his own path, which was often different from what everyone recommended. About how great social revolutions and life's upheavals can be overcome with elegance.

Film rozpráva o úplnej oddanosti hudbe, o viere vo vlastnú cestu, ktorá bola často iná, než mu všetci odporúčali. O tom, ako sa dajú s eleganciou prekonávať veľké spoločenské revolúcie i životné zvraty.