Pavol Mikulík (* 2. března 1944, Prešov - † 27. listopad 2007, Bratislava) byl slovenský herec. Jeho bratr Peter je režisér a herec.

Patřil k nejvíce obsazovaným Slovenské hercem. Od dětství účinkoval v rozhlasových inscenacích. V SND hostoval již během studia.

Mezi jeho nejznámější filmové postavy patří role rychtáře v úspěšné pohádce Perinbaba (1985). Věnoval se také pedagogické činnosti, v roce 1990 byl prorektorem VŠMU.

V roce 1993 překonal mozkovou mrtvici a zůstal upoután na invalidní vozík. O několik let se stal prvním obyvatelům petržalského penzionu Leberfinger, který zrekonstruoval jeho někdejší kolega Ľubo Roman.

V roce 2000 se vrátil na jeviště v představení Na konci hry, za ztvárnění hlavního hrdiny dostal ocenění Křišťálové křídlo. Zemřel v roce 2007 na selhání srdce.

Slovenský herec a režisér, Pavol Mikulík, se narodil 2.3.1944 v Prešově. Už od raného mládí se věnoval umění. Spolu s bratrem Petrem (významný režisér) začali navštěvovat dětskou rozhlasovou družinu v Bratislavě. Měl pouze sedm let, když ztvárnil první velkou postavu. Zde se setkal s pozdějším kamarádem a spolužákem Stanem Dančiak.

Ľubo Roman, Stano Dančiak zda Marián Labuda byli jeho spolužáci na VŠMU v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1965. Později sám na této škole vyučoval a v roce 1990 byl dokonce prorektorem. Po škole ihned nastoupil na první scénu do SND v Bratislavě, kde byl do roku 1968. Odešel do divadla Korzo a po jeho zrušení přešel do Nové scény, zde byl v letech 1977 - 1980 uměleckým šéfem souboru. Později se vrátil do SND, kde byl až do roku 1994.

Pavol Mikulík hrál asi v 500 filmech a inscenacích. Ve filmu si zahrál už v roce 1954, ve snímku režiséra Andreje Lettricha, Dřevěná vesnice. V díle téhož režiséra si zahrál ještě jako student (Mrtví nepláčou, 1965). Hrál v mnoha televizních dílech, jako například Safari, Alžbetin dvůr či slavný Mário a kouzelník, který vyhrál cenu na MTF Monte Carlo.

Pavol Mikulík hrál ve více významných dílech, například Jižní pošta, Perinbaba či Tisícročná včela, které patří k tomu nejlepšímu co se na Slovensku natočilo. Proslul i jako dabér, když namluvil hlavní postavu v polském filmu mastičkář.

Pavol Mikulík se proslavil i jako kuchař. Vydal knihu receptů a natáčel pořad o vaření v televizi. Po jednom natáčení v Košicích ho postihla mozková příhoda. Právě Stano Dančiak ho našel na hotelovém pokoji. Po jeho zásahu převezen Pavla do nemocnice, čímž mu zachránil život. Zůstal upoután na invalidní vozík. Později mu amputovali nohu. Po příchodu z nemocnice neměl Pavel kde bydlet, neboť k bývalé manželce, se kterou žil 26 let se nechtěl nastěhovat. Pomohl mu kamarád Ľubo Roman, který ho ubytoval ve svém penzionu.

Pavel se nevzdal, bojoval a za pomoci kamarádů, lékařů a mladé studentky Miriam Kičiňovej žil svůj těžký život. V roce 2003 vydal knihu vzpomínek s názvem "A just ne!". Dokonce ho dostali do divadla, kde hrál roli invalidu.

Pavol Mikulík byl mnohokrát oceněn. V roce 2000 mu bylo uděleno ocenění Křišťálové křídlo a v televizním ocenění OTO byl uveden do síně slávy. Herec, režisér, vysokoškolský učitel zemřel 27.11.2007 v Bratislavě, když ho zradilo jeho velké srdíčko.