Pavol Mikulík (* 2. března 1944, Prešov - † 27. listopad 2007, Bratislava) byl slovenský herec. Jeho bratr Peter je režisér a herec.

Patřil k nejvíce obsazovaným Slovenské hercem. Od dětství účinkoval v rozhlasových inscenacích. V SND hostoval již během studia.

Mezi jeho nejznámější filmové postavy patří role rychtáře v úspěšné pohádce Perinbaba (1985). Věnoval se také pedagogické činnosti, v roce 1990 byl prorektorem VŠMU.

V roce 1993 překonal mozkovou mrtvici a zůstal upoután na invalidní vozík. O několik let se stal prvním obyvatelům petržalského penzionu Leberfinger, který zrekonstruoval jeho někdejší kolega Ľubo Roman.

V roce 2000 se vrátil na jeviště v představení Na konci hry, za ztvárnění hlavního hrdiny dostal ocenění Křišťálové křídlo. Zemřel v roce 2007 na selhání srdce.

Slovenský herec a režisér, Pavol Mikulík, se narodil 2.3.1944 v Prešově. Už od raného mládí se věnoval umění. Spolu s bratrem Petrem (významný režisér) začali navštěvovat dětskou rozhlasovou družinu v Bratislavě. Měl pouze sedm let, když ztvárnil první velkou postavu. Zde se setkal s pozdějším kamarádem a spolužákem Stanem Dančiak.

Ľubo Roman, Stano Dančiak zda Marián Labuda byli jeho spolužáci na VŠMU v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1965. Později sám na této škole vyučoval a v roce 1990 byl dokonce prorektorem. Po škole ihned nastoupil na první scénu do SND v Bratislavě, kde byl do roku 1968. Odešel do divadla Korzo a po jeho zrušení přešel do Nové scény, zde byl v letech 1977 - 1980 uměleckým šéfem souboru. Později se vrátil do SND, kde byl až do roku 1994.

Pavol Mikulík hrál asi v 500 filmech a inscenacích. Ve filmu si zahrál už v roce 1954, ve snímku režiséra Andreje Lettricha, Dřevěná vesnice. V díle téhož režiséra si zahrál ještě jako student (Mrtví nepláčou, 1965). Hrál v mnoha televizních dílech, jako například Safari, Alžbetin dvůr či slavný Mário a kouzelník, který vyhrál cenu na MTF Monte Carlo.

Pavol Mikulík hrál ve více významných dílech, například Jižní pošta, Perinbaba či Tisícročná včela, které patří k tomu nejlepšímu co se na Slovensku natočilo. Proslul i jako dabér, když namluvil hlavní postavu v polském filmu mastičkář.

Pavol Mikulík se proslavil i jako kuchař. Vydal knihu receptů a natáčel pořad o vaření v televizi. Po jednom natáčení v Košicích ho postihla mozková příhoda. Právě Stano Dančiak ho našel na hotelovém pokoji. Po jeho zásahu převezen Pavla do nemocnice, čímž mu zachránil život. Zůstal upoután na invalidní vozík. Později mu amputovali nohu. Po příchodu z nemocnice neměl Pavel kde bydlet, neboť k bývalé manželce, se kterou žil 26 let se nechtěl nastěhovat. Pomohl mu kamarád Ľubo Roman, který ho ubytoval ve svém penzionu.

Pavel se nevzdal, bojoval a za pomoci kamarádů, lékařů a mladé studentky Miriam Kičiňovej žil svůj těžký život. V roce 2003 vydal knihu vzpomínek s názvem "A just ne!". Dokonce ho dostali do divadla, kde hrál roli invalidu.

Pavol Mikulík byl mnohokrát oceněn. V roce 2000 mu bylo uděleno ocenění Křišťálové křídlo a v televizním ocenění OTO byl uveden do síně slávy. Herec, režisér, vysokoškolský učitel zemřel 27.11.2007 v Bratislavě, když ho zradilo jeho velké srdíčko.

The Slovak actor and director, Pavol Mikulík, was born on March 2, 1944 in Prešov. From an early age, he devoted himself to art. Together with his brother Peter (a prominent director), they began attending a children's radio party in Bratislava. He was only seven years old when he played the first great figure. Here he met a later friend and classmate Stan Dančiak.

Ľubo Roman, Stano Dančiak and Marián Labuda were his classmates at the Academy of Performing Arts in Bratislava, which he graduated from in 1965. He later taught at this school himself and in 1990 he was even vice-rector. After school, he immediately took the first stage to the SND in Bratislava, where he was until 1968. He went to the Korzo Theater and after its abolition moved to the New Stage, where he was the artistic director of the ensemble from 1977 to 1980. He later returned to the SND, where he was until 1994.

Pavol Mikulík has starred in about 500 films and productions. He starred in the film as early as 1954, in the film by Andrej Lettrich, Drevená dedina. In the work of the same director, he played as a student (The Dead Don't Cry, 1965). He has starred in many television works, such as Safari, Elizabeth's Court and the famous Mario and the Magician, who won the Monte Carlo MTF award.

Pavol Mikulík has starred in several important works, such as Južná pošta, Perinbaba and The Thousand-Year-Old Bee, which are among the best recorded in Slovakia. He also became famous as a dabber when he recruited the main character in the Polish film Mastičkár.

Pavol Mikulík also became famous as a chef. He published a recipe book and filmed a cooking show on television. After one shooting in Košice, he suffered a stroke. It was Stano Dančiak who found him in the hotel room. After his intervention, they took Pavel to the hospital, which saved his life. He remained confined to a wheelchair. He was later amputated his leg. After arriving from the hospital, Pavol had nowhere to live because he did not want to move in with his ex-wife, with whom he had lived for 26 years. He was helped by his friend Ľubo Roman, who accommodated him in his boarding house.

Pavol did not give up, he fought and lived his difficult life with the help of friends, doctors and a young student Miriam Kičiňová. In 2003, he published a book of memoirs entitled "And just not!". He even got him in the theater, where he played the role of a disabled person.

Pavol Mikulík has been awarded many times. In 2000, he was awarded the Crystal Wing Award and was inducted into the Hall of Fame at the OTO Television Award. The actor, director, university teacher died on November 27, 2007 in Bratislava, when his big heart betrayed him.

Pavol Mikulík (* 2. marec 1944, Prešov – † 27. november 2007, Bratislava) bol slovenský herec. Jeho brat Peter je režisér a herec.

Patril k najviac obsadzovaným slovenským hercom. Od detstva účinkoval v rozhlasových inscenáciách. V SND hosťoval už počas štúdia.

Medzi jeho najznámejšie filmové postavy patrí rola richtára v úspešnej rozprávke Perinbaba (1985). Venoval sa aj pedagogickej činnosti, v roku 1990 bol prorektorom VŠMU.

V roku 1993 prekonal mozgovú porážku a ostal pripútaný na invalidný vozík. O niekoľko rokov sa stal prvým obyvateľom petržalského penziónu Leberfinger, ktorý zrekonštruoval jeho niekdajší kolega Ľubo Roman.

V roku 2000 sa vrátil na javisko v predstavení Na konci hry, za stvárnenie hlavného hrdinu dostal ocenenie Krištáľové krídlo. Zomrel v roku 2007 na zlyhanie srdca.

Slovenský herec a režisér, Pavol Mikulík, sa narodil 2.3.1944 v Prešove. Už od skorej mladosti sa venoval umeniu. Spolu s bratom Petrom (významný režisér) začali navštevovať detskú rozhlasovú družinu v Bratislave. Mal iba sedem rokov, keď stvárnil prvú veľkú postavu. Tu sa stretol s neskorším kamarátom a spolužiakom Stanom Dančiakom.

Ľubo Roman, Stano Dančiak či Marián Labuda boli jeho spolužiaci na VŠMU v Bratislave, ktorú absolvoval v roku 1965. Neskôr sám na tejto škole vyučoval a v roku 1990 bol dokonca prorektorom. Po škole ihneď nastúpil na prvú scénu do SND v Bratislave, kde bol do roku 1968. Odišiel do divadla Korzo a po jeho zrušení prešiel do Novej scény, tu bol v rokoch 1977 – 1980 umeleckým šéfom súboru. Neskôr sa vrátil do SND, kde bol až do roku 1994.

Pavol Mikulík hral asi v 500 filmoch a inscenáciách. Vo filme si zahral už v roku 1954, v snímke režiséra Andreja Lettricha, Drevená dedina. V diele toho istého režiséra si zahral ešte ako študent (Mŕtvi neplačú, 1965). Hral v mnohých televíznych dielach, ako napríklad Safari, Alžbetin dvor či slávny Mário a kúzelník, ktorý vyhral cenu na MTF Monte Carlo.

Pavol Mikulík hral vo viacerých významných dielach, napríklad Južná pošta, Perinbaba či Tisícročná včela, ktoré patria k tomu najlepšiemu čo sa na Slovensku natočilo. Preslávil sa aj ako dabér, keď nadaboval hlavnú postavu v poľskom filme Mastičkár.

Pavol Mikulík sa preslávil aj ako kuchár. Vydal knihu receptov a natáčal reláciu o varení v televízii. Po jednom natáčaní v Košiciach ho postihla mozgová príhoda. Práve Stano Dančiak ho našiel na hotelovej izbe. Po jeho zásahu previezli Pavla do nemocnice, čím mu zachránil život. Zostal pripútaný na invalidný vozík. Neskôr mu amputovali nohu. Po príchode z nemocnice nemal Pavol kde bývať, lebo k bývalej manželke, s ktorou žil 26 rokov sa nechcel nasťahovať. Pomohol mu kamarát Ľubo Roman, ktorý ho ubytoval vo svojom penzióne. Pavol sa nevzdal, bojoval a za pomoci kamarátov, lekárov a mladej študentky Miriam Kičiňovej žil svoj ťažký život. V roku 2003 vydal knihu spomienok s názvom „A just nie!“. Dokonca ho dostali do divadla, kde hral rolu invalida.

Pavol Mikulík bol mnohokrát ocenený. V roku 2000 mu bolo udelené ocenenie Krištáľové krídlo a v televíznom ocenení OTO bol uvedený do siene slávy. Herec, režisér, vysokoškolský učiteľ zomrel 27.11.2007 v Bratislave, keď ho zradilo jeho veľké srdiečko.